Vladimirský kůň

Původ a historie

 

Rozlehlá a nedozírná ruská step, kdesi na obzoru mizí vzdálená postava jezdce. Ruská tradice chovu koní měla opravdu z čeho těžit, ruské stepi jakoby byly přímo stvořené proto, aby se po nich na svých koních proháněly hordy kočovných nájezdníků, ať už mongolských či tatarských. Tuto tradici dokládají především jezdečtí či kočároví koně - pojem ruská trojka je dostatečně známý.

 

Těžká plemena však stála vždy spíše stranou pozornosti ruských chovatelů, takže těžcí koně byli v Rusku spíše vzácností. Po druhé světové válce však byly vybrané státní hřebčíny pověřeny úkolem vyšlechtit chladnokrevné plemeno těžkého koně, výsledkem tohoto snažení pak byl vladimirský kůň. Výchozí základnou tohoto šlechtění byl ovšem chovatelský program, s jehož realizací začalo již ve dvacátých letech minulého století v Gavrilovo-Posadsku. Kmenové stádo zdejších klisen bylo kříženo s importovanými plemeny clydesdale a shirského koně. Zakladateli a hlavními hřebci se stali clydesdalové Lord James, Border Brand a Glen Albin. Zastoupení shirů je o poznání menší, i když ani jim nelze upřít jejich podíl na vzniku na vladimirského koně. Nicméně je nutno podotknout, že se vyskytují jen v matkách. V první fázi tohoto programu se dle všeho v malé míře uplatnili rovněž peršeroni, suffolkové a clevelandští hnědáci.

 

V další fázi se používala příbuzenská plemenitba, jejímž účelem bylo získat co nejvyšší počet kvalitních jedinců tohoto nově vznikajícího plemene. Celý tento proces pak vyvrcholil počátkem padesátých let, kdy byl v roce 1954 vladimirský kůň uznán jako samostatné plemeno.

 

Popis plemene

 

Svým vzhledem představuje vladimirský kůň klasického těžkého tažného koně, který je výborně stavěný. Hlava je velká a dlouhá s klabonosem. Krk je dlouhý a svalnatý, kohoutek výrazný. Zcela typickým a charakteristickým znakem je u vladimirského koně mimořádně hluboký hrudník. Plec může být poměrně strmá. Hřbet je široký, ale u některých jedinců může být volný, což je určitý exteriérový nedostatek, který se u vladimirského koně může projevovat. Nohy jsou zpravidla čisté, ale u některých vladimirských koní se vyskytují husté rousy, které způsobují vyšší náchylnost k onemocnění kopyt. Barva je většinou hnědá, ale vyskytují se rovněž i vraníci a ryzáci.

 

Plemenné znaky

 

Výška v kohoutku je u hřebců průměrně 163,5 cm a u klisen pak 155,5 cm.

Obvod hrudníku je u hřebců až 207 cm a u klisen potom 196 cm.

Hmotnost může dosahovat až 760 kg u hřebců a 680 kg u klisen.

 

Charakteristika

 

Pro povahu vladimirského koně je charakteristické to, co je příznačné pro všechny chladnokrevníky, je poddajný a snadno ovladatelný, přičemž zároveň disponuje značnou tažnou silou. Krom toho je vladimirský kůň i raným plemenem. Pohlavní dospělosti dosahuje rychle a co lze zvláště ocenit, je schopen pracovat již ve třech letech svého věku.

 

Využití

 

Vladimirský kůň se stal brzy oblíbeným pracovním plemenem v zemědělství, kde se také nachází hlavní těžiště jeho využití. 

 

 

 

Vladimirský kůň zkušenosti uživatelů

Napsat vlastní zkušenost s plemenem Vladimirský kůň


Nejlepší profily

0 profilů Vladimirský kůň z toho 0 profilů hříbátek



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil koně

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým koněm.